Abychom vám zajistili lepší uživatelské prostředí, používáme na našich stránkách soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním. Více informací o cookies | Pravidla ochrany osobních údajů

NAROZENINY... Překvapení (pro) Paper Garden

Zveřejněno Paper Garden 04/04/2020 ? Komentářů SCRAPBOOKING,
NAROZENINY... Překvapení (pro) Paper Garden

4. narozeniny, to už je něco. Kdyby nám někdo dopředu řekl, co všechno nás ty 4 roky čeká, přiznávám, asi bychom do toho nešli. Anebo možná jo, protože my už prostě máme takovou podnikavou povahu. Ostatně od toho asi vzniklo slovo podnikání. Je to takový výlet do neznáma, na kterém pořád plníte nějaké úkoly a zdoláváte překážky. Ale láska k papíru je kompas, který dává tomu výletu ten správný směr a vaše papírové projekty jsou naše Amerika, kterou můžeme zas a znova objevovat. Takže tento víkend chceme slavit! A nyní přichází na řadu odhalení toho velké překvapení, narozeninového dárku, který jsme Paper Garden nadělili....


 

MÁME NOVÝ PROSTOR PRO NÁŠ OBCHŮDEK

 

A je to venku! Konečně se s vámi můžeme podělit!

 

Prostor je v Praze -Vysočanech, je krásný, je velký, je světlý, je v něm spoustu místa a to tolik, že se do něj nejspíš vejdeme i na nějaký ten kurz.

 

Je to prostě splněný sen!

 

ALE VEZMEME TO PĚKNĚ POPOŘÁDKU...

 

Když jsme před 4 lety Paper Gardne zakládali, měli jsme zboží asi půl roku u nás doma. Bylo na chodbě, v obýváku i v ložnici, kličkovali jsme mezi krabicemi a šlapali do kytiček. Prostor v kočárkárně na pražském Proseku jsem našla vlastně omylem, když jsem jela na návštěvu k Míše, kterou znáte z design teamu. A do měsíce jsme se stěhovali. Náš obchůdek byl 3 roky jedna místnost o velikosti 19 m2 a ke konci už to chtělo opravdu hodně fantazie, abychom do něj vtěsnali všechno zboží i obalový materiál. Nicméně to byl náš první prostor, první zhmotnění našeho e-shopu, a i když jsme věděli, že to bude muset přijít, nechtělo se nám pryč...

 

Naše výměra nás ale pomalu začala limitovat v pořizování novinek, a to jsme vám přece nemohli udělat. A tak jsem na začátku roku začala opatrně pokukovat po novém obchůdku. Netrvalo to snad ani den a já jsem narazila na prostor ve Vysočanech, který měl správnou výměru i přijatelný nájem. Bylo to těsně před naším odjezdem do Barcelony, já byla děsně nemocná a Honza si ťukal na čelo, že v takovém stavu ještě domlouvám prohlídku. Ale určitě znáte ten pocit, když vám intuice říká, že to by mohlo být ono...

 

 

Sešli jsme se tedy s majitelem, který nás překvapil tím, že "náš" prostor mezitím pronajal. Ukázal nám ale jiný, ještě hezčí a větší. Okamžitě mě pohltila představa, že bychom už nemuseli mít jen sklad e-shopu, ale konečně bychom mohli pořádat i kurzy. S tímhle sněním a s horečkou jsem se také odebrala domů. Když po nás hned druhý den chtěl majitel rozhodnutí, bylo to dost narychlo. Možná za to mohla nemoc, možná to, že jsem si říkala, že bychom asi měli vidět ještě další prostory. Prostě jsme řekli, že to nemůžeme potvrdit a za pár dní na to odjeli do Barcelony.

 

Jak to tak bývá a proč cestování miluju je, že člověk dostane potřebný odstup od věcí, které mu doma přijdou hrozně zásadní a neřešitelné. A jak jsme tak chodili uličkami španělské metropole a povídali si o životě, hodněkrát jsme se také vraceli k prostoru na Vysočanské. A já si čím dál víc uvědomovala, že se mi tam moc líbilo. Starý dům, vysoká okna, světlý prostor, skládek na obaly, kousíček na metro, to se bude holkám chodit na kurzy, jelo mi hlavou. Ale taky vyšší nájem a náš odjezd na Srí Lanku na začátku března, který by rozhodně komplikoval stěhování.

 

Po návratu jsme ještě obešli asi dva prostory, ale všude bylo nějaké ALE. A hlavně, já už jsem se zamilovala. Protože inzerát mezitím zmizel z internetu, bylo jasné, že takový prostor na nájemce dlouho nečekal a přiznávám, že jsem ho už i obrečela. Ale pak jsem si řekla: "Di, líná huba, holý neštěstí. Tak bojuj!" Ještě jednou jsem zvedla telefon, vytočila číslo majitele a hle, "náš" prostor byl ještě pořád volný. Měli jsme z naší strany jedinou podmínku a tou bylo stěhování až k 1. dubnu. Majitel měl zase ten den ještě jednu prohlídku. Když mi večer volal, jak to dopadlo, cítila jsem se, jako by mi říkal výsledky nějaké zkoušky. "Tak jsem se rozhodl, že se mi líbíte, papírníci, a že si na vás počkáme." A já jsem brečela podruhý.

 

 

Před odjezdem na Srí Lanku jsme podepsali rezervaci a jako zázrakem se nám během dvou dnů podařilo pronajmout i prostor na Proseku. A já - bytostně nerozhodná váha - jsem tentokrát cítila, že tohle rozhodnutí bylo dobré. No, a pak přišel koronavirus a od 16. března karanténa. Kamarádi nám psali, ať zůstaneme u moře na Srí Lance, ale my jsme potřebovali do 1. dubna přestěhovat krámek. Naštěstí jsme se bez problémů dostali domů, ale tady teprve přišla ta největší legrace.

 

Dům, kde máme nově obchůdek totiž patří husitské církvi, a tak se kvůli nájemní smlouvě musí sejít konkáve tří hodnostářů a ti všichni ji musí podepsat. V karanténním stavu to je úkol hraničící s nemožným. A do toho nás bombarduje zprávami druhá strana, že se o posledním březnovém víkendu potřebuje stěhovat na Prosek a jestli bude vyklizeno. Jestli se v tom ztrácíte, já byla ztracená totálně. Neměli jsme stěhovací auto ani podepsanou smlouvu na nový prostor, zato jsme měli podepsanou výpověď z Proseka...a mně se v noci zdály šílené sny o tom, jak krámek na neurčenou dobu zase nastěhujeme domů. A ještě vlastním autem, to znamená rozmontovat všechny skříně a dát si tak 1 545 644 834 345 cest sem tam.

 

 

Díky Hance, kamarádce, co chodí na naše scrapové kurzy, jsme ale nakonec sehnali na víkend velké auto. Půjčila nám ho i s šikovným a silným manželem. Teď už šlo jen o to, aby bylo kam věci vozit. V pátek byl poslední den, kdy se dala smlouva podepsat. Ve čtvrtek večer bylo ticho po pěšině, konkáve je v karanténně a moje představa velké slávy a stěhování se začala rozpadat. Chodím po pokoji jak rozzuřená lvice, ale uvnitř se cítím spíš jak zmoklá slípka. V osm hodin beru naposledy telefon a večeře nevečeře volám. Nevím, kde se to ve mě bere, ale jsem přímá, jasná a neústupná: zítra potřebujeme podepsat smlouvu a v sobotu stěhovat. Čekám, že se se mnou nebude párat, ale po půl hodině mi znovu zvoní telefon. Zítra se sejde konkáve a večer přebíráme prostor. Uffffff....

 

A tak jsme se poslední víkend v březnu opravdu přestěhovali. Stěhování proběhlo v rouškách, což byl sám o sobě docela zážitek. Ale díky třem chlapům, kterým chci moc poděkovat, bylo ultra rychlé a v podstatě pohodové.

 

Stále mám z prostoru nekonečnou radost, ale přiznávám, že mám taky trochu strach, protože načasování asi nemohlo být horší.

 

Nikdo teď neví, jak celá tahle krize zasáhne jeho podnikání. Ani my to nevíme. 

 

 

ALE PROTOŽE MÁME VÁS, TAK MYSLÍM, ŽE TO ZVLÁDNEME!

 

A nemůžu se dočkat až vás do nového prostoru pozveme, oslavíme to, budete si moct vyzvedávat objednávky a uspořádáme taky nějaký ten kurz.

 

Snad to bude brzy.

 

Mimochodem, nová adresa je Kolbenova 1/277, Praha 9 - Vysočany.

 

A jestli jste tu detektivku dočetli až sem, tak za odměnu pro vás máme ještě sneak-peak aneb videotutorial "Jak přeštěhovat krámek snadno a rychle".