Víte, co je na podzimu a na tom, že se brzy stmívá, krásné? Že mě to konečně netáhne nikam na kolo, nebo na procházku, sedím doma a snad poprvé za půl roku mám čas zase pořádně scrapovat! Tolik jsem se těšila, až přijde tohle pochmurné období a já si uvařím hrníček čaje, zapálím voňavou svíčku a začnu spotřebovávat materiály z krámku, které jsem si nasyslila ze všech vybalování novinek... a určitě si dovedete předstsavit, že je to úctyhodná hromádka... ;-)
Stránka, kterou vám dnes ukážu, je ještě z loňského roku a byla poslední, která mi v albu zbývala dodělat. Důvod byl jednoduchý - jela jsem totiž v albu trochu na přeskáčku a zbyla mi na ni čtvercová kapsa, zatímco já jsem si připravila obdélníkové fotky pro klasickou kapsu "A". Když jsem se to snažila vysvětlit Honzovi, vůbec nepochopil moje zoufalství. Naopak holky moje scrapový byly o hodně víc empatický, pochopily to okamžitě a vymyslely i skvělé řešení, díky kterému mám rok 2016 KONEČNĚ KOMPLET! Heuréka! :-)
Jinak byl ale 32. týdne roku 2016 (srpen) významný hned díky několika událostem. Upekla jsme svůj první kynutý borůvkový koláč, měli jsme s Honzou výročí a moje ségra odjela za studii do Dánska.
// Díky borůvkám bylo o barvě stránky rychle rozhodnuto a já jsem tak měla záminku použít čerstvě ukořistěnou kolekci papírů Moonchild. //
Zbožňuju tuhle fotku naší kočičky Sofie, která dostala jméno podle toho, že jí její máma nakonec vychovávala na našem gauči alias "sofa". Sofinka byla ukázkové roztomilé a moc hodné koťátko a zpětně už vím, že jsem jí neměla nikomu dávat a měla jsem si jí nechat. Ale třetí kočku už by naši asi nerozdýchali...
// Kromě papírů jsem použila také samolepky Moonchild a transparentní samolepku Life is Wow, která je výraznější, a tak vynikne i na strakatějším pozadí. //
V srpnu slavíme výročí, i když se ani po 6 letech nemůžeme shodnout, jestli 12. nebo 13. srpna. Nicméně kolem tohoto data prostě vždycky dojde na nějakou oslavu. Tentokrát jsme byli na koktejlech v pražském baru Nebe a řekli jsme si, že vyzkoušíme něco, co jsme ještě nikdy neměli. Podle Honzova výrazu vidíte, jak to dopadlo. A podle mojí fotky v posteli zase můžete vidět, jak jsem dopadla já druhý den... ;-)
Závěr týdne jsme věnovali rozlučce s mojí sestrou. Abyste věděli, Marianna je o dobrých 9 let mladší, takže se díky ní občas dostávám do společnosti mnohem mladších ročníků, než bych přirozeně vyhledávala. A taky do dost netradičních prostředí - rozlučka se totiž konala v parkourovém klubu a my jsme si tak na "stará kolena" vyzkoušeli skákání salt do molitanové jámy a další opičárny. Mimochodem jsme s Honzou byli označeni taky za "postarší pár", což nás dost pobavilo... :-)
// Nádhernou samolepku Follow This Path jsem podlepila 3D pěnovými čtverečky, takže je krásně plastická. Nápis je z písmenek od Pink Fresh Studio, bohužel se mi na kartičku nevešlo Z, tak muselo být ustřiženo... //
A tady už je loučení před odjezdem. Je neuvěřitelné, jak Mari rychle vyrostla, doteď si pamatuju, jak jsem jí vozila v kočárku a vyzvedávala ze školky. A najednou jede na 3 roky pryč? Teď aktuálně je to přes rok, co bydlí a studuje v Dánsku, a mně se stále neuvěřitelně stýská. Díky bohu za moderní technologie, díky kterým můžeme být v kontaktu. A stejně už se těším na Vánoce, až se zase uvidíme, to bude můj největší dárek!
// Nápis na fotce je taktéž ze samolepek Moonchild. //
Mějte se krásně a tvořte, protože jen tak žádná podzimní depka nemá šanci!
S láskou,
