HOST... Pavla Hiršová

Dnešní článek bude opět speciální. Speciální v tom, že vám přinášíme na náš blog dalšího hosta. Hosta, kterého mnohé z vás znají z české scrapbookové komunity a sociálních sítí. Naše pozvání totiž přijala Pavla Hiršová. Ať už Pavlu znáte či neznáte, tak dnes ji určitě poznáte více. Představí vám totiž svou scrapbookovou tvorbu ze všech stránek. Takže si udělejte pohodičku s kávičkou a přejeme prima kreativní čtení...

Být hostem blogu PG je něco jako dlouho kýžená odměna. Odměna za všechny útrapy vzniklé novou závislostí. Protože, věřte, nevěřte, scrapbooking je závislost. Ale ta nejkrásnější, kterou znám. Pokud se nebojíte nových lákadel, naostřete nůžky a pojďte si počíst o dalším papírovém závislákovi.

Jmenuji se Pavla Hiršová, jsem z Kroměříže a zde také opět bydlím, ale mé dospělé i scrapbookové srdce zůstává ryzím Brňákem. V dětství mě sice ruční práce i lepení a stříhání papíru moc bavily, byly však následně pohřbeny školními a pracovními povinnostmi, které tuto lásku zastínily. Než se vše změnilo...

Psal se rok 2017, když jsem začala požívat blahodárných účinků scrapbookingu. Nejsem žádný výtvarný bohém, je mi vlastní přesnost, řád a profesí jsem projektová manažerka v korporátu. Takže jako správný super praktik jsem celkem pochybovačně naslouchala vyprávění kamarádky o jakémsi Project Life (PL) albu, do kterého si „musíte“ kupovat kartičky a složitě přidávat ozdoby, vyseknutá písmenka a obrázky, či si je dokonce tvořit. Jasný, určitě..., pomyslela jsem si. Stačila však krátká seznamovací akce s e-shopem PG a závislost byla na světě. Ale ta nejkrásnější, co znám.

Výtvory svého prvního PL alba se příliš chlubit nemohu, ale vše má svůj vývoj (a dokumentární hodnotu). Sama jsem lačně a mnohdy nevěřícně začala sledovat inspiraci na různých kreativních blozích, a své výsledky zatím stále podrobovala kritice. Ale jak si člověk stále hledá svůj styl, oblíbené ozdoby, pomůcky i materiály, tak si zároveň brousí techniky a nevyhnutelně se i zlepšuje (to jen na okraj pro ty extrémně sebekritické povahy – třesu, holky...). Pokud to však ještě někomu nedošlo, to nejdůležitější je ten relax, radost a zapomnění na starosti, a to vše, věřím, při této tvorbě zažívá každý spravedlivým dílem.

ALE... Začátky jsou vždy náročné. A ať hodí lepidlem ta, co nikdy při domácím tvoření nebyla odkázána na kuchyňský stůl (a pár poliček v knihovně). A to je nějaká náročná disciplína! Ale jde to, tedy šlo to asi dva roky. Než přišly děti... To pak ten kuchyňský stůl přes den pokrytý papíry, řezačkami a ozdobami různého druhu už moc nešlo mít, obzvlášť, pokud je váš první potomek nezastavitelné batole s plnou hlavou nápadů a váš druhý extra čerstvým přírůstkem. A tahle mission impossible mě tedy zrovna moc nebavila, takže to trvalo celkem dva roky (a stagnaci v pilování mých scrap dovedností), než jsem se po přestěhování z Brna do Kroměříže dočkala vysněného koutku ve sdílené pracovně našeho malého domečku.

Jej! Radosti a večerů u lepení bylo rázem mnohem více a ta intenzita se prostě projevila hrozně moc. Najednou vůbec nevadilo, že můj bílý den okupuje péče o čistě maskulinní domácnost (spřízněné duše pochopí), protože večery s papírem, kytičkami a ozdobami byly najednou zase moje, holčičí.

Pozor, všemu samozřejmě pomáhá, máte-li podporu v rodině nebo podobně postiženého partnera (či rovnou nerda). Co na tom, že nescrapuje, ale maluje figurky do Warhammera (hraje deskovky, lepí letadýlka nebo mastí Magic)? Aneb nyní vřele a moc děkuji za podporu svému manželovi. Vzájemně se totiž chápeme :-)

Nicméně pracovna byla onou poslední kapkou a ze mě se stal pověstný scrapový závislák aneb scrapaholic, jak to někteří nazývají. Pokud snad někdo z vás stále váhá se sebediagnostikou tohoto stavu, uvedu vám několik jasných charakteristických rysů (#sorrynotsorry:-)). Takže:

• syslení materiálu (pověstné „to se jednou bude hodit“).
• každoměsíční převádění části platu (či rodičovského příspěvku) na účty kreativních e-shopů,
• vyhledávání místních papírových obchodů na výletech a během dovolené,
• urgování focení na výletech i rodinných akcích, protože materiál, že jo...
• a následné mrzeníčko, když při lepení zjistíte, že chybíte skoro na všech fotkách...

Povědomý? Jop... Aneb tyhle slasti a strasti každé scrapařky zná určitě každá z vás. A kdo snad říká že ne, tak ještě pořádně nezačal.

Jak konkrétně tedy vypadala a pokračuje má scrapbooková cesta? Od PL jsem se pomalu prokousávala k vášni pro tvoření přáníček (cardmakingu). Ta mě pak dovedla i k většímu zájmu o moderní kaligrafii (lettering) a několika prezenčním kurzům na toto téma.

Navzdory někdejšímu odříkání (úplně vidím, jak některé z vás přikyvují) jsem rovněž nadšeně přišla na chuť velkým 12’ layoutům.

Pak následovaly Vánoce 2020, které ze mě udělaly přáníčkového maniaka. Což mi celkem zůstalo.

Také jsem přišla na chuť i menším scrapbookovým albům, různým krabičkám, visačkám atd.

A naposledy mě začaly dost lákat mixed media (takovéto domácí patlání papíru i jiných materiálů), takže tam teď hodně zkouším svoje hranice.

Co se materiálů týká, miluju věci od Craft O’ Clock, P13, 13@arts, Mintay nebo Art Alchemy, moc ráda používám pasty a vosky od Fabrika Decoru či Prima Marketing a doplňkově s radostí vkládám chipboardy, krajky a samozřejmě kytičky.

Na závěr bych dosud abstinující hltače blogu PG chtěla motivovat: pokud vás cokoli z inspirace na tomto blogu láká a zaujalo, nebojte se zkoušet tvořit. Bude vás to bavit. A to je přece strašně moc. A Pokud vás můj scrap zajímá, zvu vás na svůj Facebook a Instagram. 

Všem přeji mnoho inspirace a radost z tvoření i nadcházejícího léta.

Pavla